Duben 2016

Schovejte ty falešný úsměvy.

23. dubna 2016 v 13:54 | Mí✔ |  Úvahy
Schovejte ty falešný úsměvy. A protivný ksichty v metru.
Taky občas nemám dobrej den, jenže tohle je děs.
Kdo se na to má koukat?
Protivný pohledy, přebytečné řečičky, tak už chvilku sklapněte.
Dávám si sluchátka. A chci být chvilku sama, neslyšet nic.
Nikoho radši nevnímám, radši ani nechci vnímat.
Uzavírám se do sebe, proto že na tohle se ani nedá dívat.
Lidi kolem nás jsou stejně téma, které se stejně nikdy nezmění.
Poslouchám. Začínají se probouzet mé sny,myšlenky. A co vlastně bude dál.
Nejradši bych tyhle myšlenky s radostí poslala do hajzlu.
Nemůžu se jich zbavit, protože vždycky přijde chvilka, kdy se to všechno hrne.
Všechno na vás pomaličku padá, jen si to nepřipouštíte.
Radši si poslechneme pár řečiček od nejbližších, co nám zlepší den.
Řekla bych, že tyhle depky jsou snad koloběh života.
Kde se to sakra bere? Přijde zase nějaká opakovaná blbost, která nás začne užírat.
Pak nás po čase sežere, pak nás nechá vydechnout. A je tu znova.
Není třeba mít strach, když to takhle užírá všechny kolem, jednou za čas.
Stejně se z toho vyškrábete, tak nemějte strach.

Já si na všechny tyhle blbosti, myšlenky snažím zvyknout.
A přepínám písničku. Přeci to bude pořád to samé.
Ať se stane sebevětší blbost, stejně po čase budete v pohodě.
Pak to přijde opět znova, tak co si myslíte?
Že to nebude stejná depka, jako předtím?
Nic se nezmění, tak už nemusíte mít takový strach, obavy.
Chci říct, že vás to rozhodně přestává překvapovat, když se zase něco nevyvede.
Tak vypínám opět sny, myšlenky. Čekám kdy to zase přijde.
Vypínám hudbu. A jsem na místě.
- Opět myšlenky do prázdna, jenže si nemůžu pomoct.
Baví mě to psát. Dál chci říct, že si tady ne-vylívám srdíčko.
Dále vulgarismy vás asi odradí, jenže mě se tady prostě líbí.
Kdo občas nemluví sprostě, aspoň se trochu tenhle blog odliší.
S láskou Mí.