Copak je tohle za debilní módu ?

10. srpna 2016 v 21:26 | Mí✔ |  Úvahy
Jen si tak jedu vlakem a už mám všeho dost.
Co je tohle za debilní módu ?
Marně hledám v hlavě odpověď na tyhle
ohavný, chlupatý koule, co máte připnuté na kabelkách.
Nejlépe na kabelkách á la MK, které taky pořád nedokážu pochopit.
Trend který prostě musím mít, Miláčku..
Zajímá mě, proč jsou tak úžasné ? Tvar, materiál či jen cena ?
Mám pocit, že všechny holky jsou odbornice na design. A zrovna
tahle kabelka padla všem odbornicím do oka.
Jak to jen říct...
# Prostě se mi líbí. A nemám jí kvůli tomu, že jí má každá druhá. A je strašně
IN jako tenhle otravný hashtag.
Kde je schovaná originalita, když je všude stereotyp.
Sterotyp typu MK kabelky, kšiltovky NY, černé legíny, bílé botky
Iphone, který nutně potřebujeme na napsání
milióny hashtagů.. # starbucks, # jsem jiná než ostatní # nevím co psát.

Já nevím asi jsem jedna z mála, co tohle nedokáže rozdejchávat
Vidět na každém rohu, či fotkách instagramu to samé. Je to snad nemoc?
Pomozte mi najít odpověď na tuhle nemoc..
S láskou Mí.
P.S nechci tímto článkem říct, že nemám ráda holky, které mají
legíny, iphone, akorát mě sere ten věčný stereotyp.
 

Flašky chlastu. Kecám jsem servírka.

13. května 2016 v 19:04 | Mí✔ |  Úvahy
Flašky chlastu, kecám jsem servírka.
Dneska vám chci vyprávět o tom, jaké to je být servírka.
Někdy už to totiž v práci nedávám, jelikož mě už lidi serou.
Na druhou stranu je to práce, která mě baví.
Jasně že si říkáte, brát špinavé nádobí je asi fakt zábava.
Napsat si na papírek cola, nachos je určitě skvělá práce..
Věřte mi, že to co vidíte v restauraci.
Vidíte klídek, který je prakticky v pořádku.
Přitom jdu po place, ani nemám ponětí, kdo co všechno potřeboval.
Makám totiž v čtyřhvězdičkovém hotelu, kde nesmíte zapomenout na nic.
Jdete po place, mezitím chce někdo poradit s wifi, zapnout něco, donést něco.
Za 50m co ujdete, vás zastaví několik dalších lidí.
Ráno v 7:00 začínám na snídaních, kdy začínají chodit zbohatlíci, hosti, slečinky.
Mají určitě brzy schůzku, či cokoliv jiného.
A já jsem ráda, že to hnusný filtrovaný kafíčko jim udělá radost.
Myslím to vážně, když vidím ty vřelé úsměvy tak je to fajn práce.
Na druhou stranu, už mě fakt štvou, když vidí všechny stoly prostřené.
Pak příjde nějaká "lady". A chce jediný neprostřený stůl, kde zrovna stojím.
Já se jen přiblble usměju, odkejvu, protože co mi přeci zbejvá?
Usmívám se, jenže přitom mi v hlavě běhá věta...

Slečno, sedněte si prosím kamkoliv jinam, proto že
kolem sebe mám dalších 300 lidí. A ty nebudou čekat, než mě zdržíte.
Zdržíte, proto že si nemůžete sednout ke stolu, kde mám prostřeno.
Díky. Nene! Já se prostě usměji, hned to bude. A jdu dál.
Občas je na snídaních frmol, když se vám nahromadí několik lidí, nestíháte.
Nestíháte, jelikož je váš opět na place málo. A vidíte, nespokojené hosty.
Nasraný výrazy vás dohání ke stresu, jenže se stejně neustále usmíváte.
Věřte mi, že je to celkem obdivuhodné.
Být servírka je někdy náročný víc, než si kdo říká.
V restauraci vidíte spokojenou servírku, která se usmívá, odkejve. A jde dál..
Přitom jde do kuchyně, kde jí sem tam seřvou, za to že chtějí 40x něco jiného.
Ano chápu, že chce někdo bez salátu, či vegetariánské jídlo, cokoliv.
Jistě však znáte občas ty extrémy, kdy už někdo chce fakt asi po páté, vše změnit.
Pošlete objednávku, pak je akorát v kuchyni naštvete, aniž by to byla vaše blbost.
A zkuste vysvětlit, jak ten chlápek si to pak rozmyslel.
Mám mu snad říct: " Sorry, jenže v kuchyni se ti na tohle vykašlou, další prosím."
Dále máte několik věcí, které musíte ještě ten den stihnout.
- Umýt kávovary, starat se o konference, či plno dalších věcí..
Mezitím vám může kdokoliv utéct, aniž by se obtěžoval zaplatit.
Ano, takové hosty taky máme.
Nebojte se, není to špatná práce, občas jen blbá náhoda.
Kdy si vás zaměstná host, ale vypadá to tak, že
přitom na každého dalšího hosta kašlete..
Na druhou stranu tuhle práci miluji.
Taky si v práci pokecám s plno cizinci, což není nikdy na škodu.
Hlavní je, že to opravdu dokážou lidi ocenit.
Chodím po place. A hosti spokojeně baští.
Mám radost, když se o ně mohu starat. A hosté jsou opravdu happy.
Dále jsou tu odpolední, kdy už začínájí večeře, taky drinky.
Někdy je sranda vidět, zbohatlíky jak jsou mimo.
Pořád se však strachujete, že můžou kdykoliv odejít, když už jsou mimo.
Musíte být neustále ve střehu, ale jak říkám.
Tahle práce obzvláště ve 4 hvězdičkovém hotelu je skvělá.
Někdy mě ale dokáže dost rozesmát.
Chápu, že existují zásady obsluhy, či slušnost.
Však někdy jsou to až extrémy, na co si lidi hrají.
Věřte mi, že takové vychované slečinky, přitom vám všude rozlijí kafíčko.
Drobky pohází všude, kde se jen dá. Pak si stěžují, že to není v pohodě.
Jasně, že to nebude v pohodě, když k vám lítám pořád. A pak si zase někde
načnete pomazánku, všude jí pomatláte, přitom jste na druhou stranu strašná "dáma."
Fakt je to někdy sranda pozorovat. Hlavně, když fakt vidím, na co si lidi hrají.
Nechce se mi tomu někdy věřit.
Dále jsem zase na druhou stranu ráda, když jsou to normální lidi, co vám aspoň poděkují.

Poděkují a ještě se na vás vřele usmějí, proto že vidí snahu.
Další bezvýznamné plus, proč tuhle práci mám ráda.
Věřte mi, že vřelí úsměv, lehký kontakt. A hned zlepšíte servírce náladu.
Hlavně si nemyslete, jak píšu negativně, fakt tuhle práci miluji.
Chtěla jsem se však podělit, taky o příhodách, které málokdy uvidíte, když jste hosti.
S láskou Mí.

Schovejte ty falešný úsměvy.

23. dubna 2016 v 13:54 | Mí✔ |  Úvahy
Schovejte ty falešný úsměvy. A protivný ksichty v metru.
Taky občas nemám dobrej den, jenže tohle je děs.
Kdo se na to má koukat?
Protivný pohledy, přebytečné řečičky, tak už chvilku sklapněte.
Dávám si sluchátka. A chci být chvilku sama, neslyšet nic.
Nikoho radši nevnímám, radši ani nechci vnímat.
Uzavírám se do sebe, proto že na tohle se ani nedá dívat.
Lidi kolem nás jsou stejně téma, které se stejně nikdy nezmění.
Poslouchám. Začínají se probouzet mé sny,myšlenky. A co vlastně bude dál.
Nejradši bych tyhle myšlenky s radostí poslala do hajzlu.
Nemůžu se jich zbavit, protože vždycky přijde chvilka, kdy se to všechno hrne.
Všechno na vás pomaličku padá, jen si to nepřipouštíte.
Radši si poslechneme pár řečiček od nejbližších, co nám zlepší den.
Řekla bych, že tyhle depky jsou snad koloběh života.
Kde se to sakra bere? Přijde zase nějaká opakovaná blbost, která nás začne užírat.
Pak nás po čase sežere, pak nás nechá vydechnout. A je tu znova.
Není třeba mít strach, když to takhle užírá všechny kolem, jednou za čas.
Stejně se z toho vyškrábete, tak nemějte strach.

Já si na všechny tyhle blbosti, myšlenky snažím zvyknout.
A přepínám písničku. Přeci to bude pořád to samé.
Ať se stane sebevětší blbost, stejně po čase budete v pohodě.
Pak to přijde opět znova, tak co si myslíte?
Že to nebude stejná depka, jako předtím?
Nic se nezmění, tak už nemusíte mít takový strach, obavy.
Chci říct, že vás to rozhodně přestává překvapovat, když se zase něco nevyvede.
Tak vypínám opět sny, myšlenky. Čekám kdy to zase přijde.
Vypínám hudbu. A jsem na místě.
- Opět myšlenky do prázdna, jenže si nemůžu pomoct.
Baví mě to psát. Dál chci říct, že si tady ne-vylívám srdíčko.
Dále vulgarismy vás asi odradí, jenže mě se tady prostě líbí.
Kdo občas nemluví sprostě, aspoň se trochu tenhle blog odliší.
S láskou Mí.

 
 
 


Společnost, která ví o vás úplný.....

19. března 2016 v 21:28 | Mí✔ |  Úvahy
Radši budu psát tenhle zasranej blog, proto že to bude stokrát lepší.
Stokrát lepší, než několik lidí, co denně vidím s prořízlou držkou.
Vidím jejich otrávený ksichty, které mě unavují.
Slyším tisíce příběhů co mě vlastně, ani tolik nezajímají.
Proboha, už občas zavřete držku. A neříkejte, co se zase kde stalo.

Kdy se zase co dělo, jak má ta holka novou kabelku MK.
Nevím asi z toho všeho smrdí vaše závist ?
Achjo, měla bych začít závidět, aby jsem zapadla.
Čím víc od vás poslouchám, jak je ta holka hnusná, tlustá.
Tím více mám pocit, že ve Vaších očích slintá závist.
Mám snad tento pocit jen já? Pocit kdy vás to, už opravdu nebaví poslouchat.
Taky je tu však jedna, věc která pobaví vždy. A slyšíte jí dennodenně.
Přeci ten pocit, když se dozvíte novinky o vás.
Novinky, co říká někdo, kdo se vás zeptá: " Jak se máš ? "
Aby se neřeklo, že vás nemá rád.
  • Společnost, která ví o vás úplný hovno.
Mám toho dost, to se tu budeme věčně přetahovat, kdo  je lepší?
Kdo vymyslí lepší story příběh. Nějak mě tohle nezaujalo.
A hned se můžu rozloučit.
Můžu se rozloučit s dnešní generací.
Díky bohu, že tu se mnou nebudete, až dokonce.
Neříkám, jak je každý stejný natolik, že se vaše mozky vaří ektorem, či tak?
Upřímně drahá společnosti, která víte úplný nic, ohledně mého života.
Proboha, víte nic a přitom všechno, že ano ?
Já jsem totiž málem zapomněla kdo jsem, tak když tak se zeptám někoho z vás.
Přeci vy nejlépe víte, jaká vlastně jsem.
Nikdo neví, kolikrát jsem, kde co provedla.
Nemáte ani páru, jak se vlastně chovám mimo tu " úžasnou " společnost.
Nevíte, jaké myšlenky se mi honí hlavou.
Nikdo mě skutečně nezná, a přitom mě znáte nejlépe?
Opravdu tohle mám na vás nejradši.

P.S Přiznávám, že tenhle článek není nic víc, než výkřik do prázdna.
Výkřik do prázdna, který má přehnaně moc vulgarismů.

 

Perfekcionalistka blogerka.

19. prosince 2015 v 19:14 | Micheℓℓe ✔ |  Blogaření

Nepíšeš blog? Článku se vyhni.
Jsem jediná "blogerka", vlastně ani nejsem blogerka, protože
  • Nedodržuji formu psaní
  • Píšu, asi moc upřímnosti a některé blogerky jsou asi až moc zasněné.
  • Některé blogerky jsou veliké perfekcionistky, až mě to unavuje.
  • Něříkejte, že když vás blog baví, tak je vám fuk jak píšete, o čem.
  • Blogerky nemůžou najít význam a hned je článek blbost.
Nenarážím na všechny blogerky. Nemám jen ráda, když některé blogerky.
Vás až moc přehnaně kritizují.
Mám ráda ty, které se snaží vám pomoct. Vraždím blogerky kdy vám říkájí, jak je to příšerný článek.
Blogerky, co tolik kritizují si ani neuvědomí, jak moc to některé blogerky tím ničí.
Chápu, že vám nejspíše chtějí pomoct, jenže někdy jsou to přehnané reakce.
Já už jsem si zvykla ale musím říct, že když bych byla mladší ničilo by mě to.
Mám zablokované články, což jste si všimli. Pokud se mi chcete ozvat, tak vám nebráním.
Facebook můj tady máte. Přiznávám, že nečtu komentáře, jelikož někdy ty negativní komentáře.
Nestojím o to, ať to čtete, pokud vás to nebaví.
Neříkejte, že jste nezažili blogerku, která
natolik kritizuje váš blog, až vás to lehce zasáhlo.
Každá blogerka je jiná, tak se nedivím.
Třeba jsem jediná názoru, že někdy tu máme přehnané reakce.
Já si píšu co chci, jenže to není
  • Vše dle jejich představ
  • Pointa?
  • Kdo se v tomhle má vyznat.
- Pořád se snažím vtlouct, kdo nemá rád moje články, nenutím vás to číst.
Dám si to k sobě na facebook, stránky blogů. A kdo chce čtěte,nečtěte.
Hrozně jsem o tomhle chtěla napsat, zda jsem jediná rádoby blogerka, co má tento názor.
Názor že blogy nemusí být hlídané natolik.
- Nemusí se řešit každá tečka, čárka, pointa, všechno tiptop.
O tom je přeci pravopis, forma psaní!
Už to čtu. A slyším v hlavě.
Psaní je můj živel, když se dozvíte jak vás někdo pomlouvá zničí vás to?
Štve vás to ? Ne.
Nemělo by, tím chci říct. Nemůžete si blogerky, které začínáte brát všechno k srdci.
Chvilku to trvá, než se otužíte. Pořád s tím lehce bojuji, tak jsem si dala pryč komentáře.
Ulehčilo to práci, mohu si psát co chci.
Čekám kdy se ozve, jak nedokážu unést kritiku, tak to není.
Články tady povolím s radostí. Zajímá mě blogerky, co si o tomhle myslíte?

Články jsem vám, už dávno povolila.
S Láskou Mí